Domněnky o vzniku názvu plemene
Na dva a půl tisíce
let staré amfoře z Vulci, která pochází z athénské umělecké školy,
je vyobrazen psík podobný maltézáčkovi a nápis MEAITAIE, což zřejmě
znamená "pes pocházející z ostrova Malitaa" v Jaderském moři,
později nazývaném Melita, dnes Mljet.
Jméno maltézáček
se tedy začalo spojovat s ostrovem Melita (Mljet) i na základě zmínky
Kalimachose (310-240 př.n.l)
Britský autor knihy
o psech dr. John Caye (16.století) však uvádí, že psík pochází z
ostrova Malta (dříve zvaného také Melita).
Židovské slovo
"malat" znamená útočiště nebo přístav. Tento židovský
slovní kořen nacházíme u označení názvů řady přímořských míst
(jadranský ostrov Mljet, sicilské městečko Melita nebo ostrov Malta).
Celkový
vzhled
Maltézáček je malý
pes, jehož trup je delší než výška v kohoutku. Celé tělo je pokryto
velmi dlouhou, hustou, lesklou, zářivě bílou srstí. Srst je hedvábné
struktury, po celé délce rovná a těžce splývající k zemi jako dobře
sedící přehoz. V chování je přítulný, příjemný, veselý a je
velmi inteligentní.Maltézáček je malého, přesto silného vzrůstu.
Jeho tělo je ze silných kostí a je dobře osvalené. Standard uvádí výšku
u psů od 21 do 25 cm, u fen od 20 do 23 cm, hmotnost od 3 do 4 kg. FCI řadí
maltézáčka do skupiny 9 -Společenští a doprovodní psi, podskupiny 1 -
bišoni a příbuzné rasy. Původem je maltézáček ze středního Středomoří,
patronát nad plemenem má Itálie.
Ovlivnil maltézáček i jiná
plemena?
Maltézáček, nebo
spíše jeho dávný předek, ovlivnil v dávné minulosti pravděpodobně vývoj
i jiných malých plemen. Připouští se účast
maltézáčka při šlechtění yorkshire terriera koncem 18.století v
anglickém hrabství Yorkshire. Do Anglie byl maltézáček dovezen pravděpodobně
kolem roku 1520 za vlády Jindřicha VIII. Jsou domněnky, že
v ještě dávnější minulosti maltézáček ovlivnil vývoj malých
plemen v Číně, Japonsku a v Tibetu (lhasa apso, shi-tzu). A pokud jde o
japonského china, Japonci pokládají tuto možnost za pravděpodobnou.
Obchodní styky mezí Blízkým a Dálným východem začaly velmi brzy a
docházelo k výměně zboží. Byly předávány dary mezi panovnickými
rody, mezi těmito dary bývali často psi.
|
  Které
plemeno je původní?
Skupina
bišonků, do které maltézáček patří, je spolu velice úzce svázána
minulostí. Není důležité, které plemeno je původní. Jedno je však
jisté, předci všech těchto, dnes již samostatných a dobře prošlechtěných
a ustálených plemen, pocházejí ze Středomoří, z míst největšího
bohatství a rozkvětu, kde si mohla bohatá aristokracie dovolit držet
tyto malé hedvábné psíky jen tak pro potěšení, pro zvýšení své
společenské prestiže. Tehdejší aristokracie na svých sídlech držela
a chovala psíky různých typů a udržovala je v poměrné čistokrevnosti.
Od 14. století je již možno pozorovat na obrazech starých mistrů a
dvorních malířů skutečné rozdíly mezi jednotlivými plemeny. Můžeme
bezpečně odlišit maltézáčka (se splývavou srstí) od kadeřavého
bišonka nebo ostříhaného lvíčka.
Historické
prameny uvádějí...
Řečtí básníci
a filozofové od 5. století př.n.l. opěvovali malé bílé psíky, kteří
se těšili největší péči vznešených dam.Ve starém Řecku (300 let
př.n.l.), když pes tohoto plemene uhynul, byl pochován s nejvyšší úctou.
Pomníčky s nápisy "Byl z plemene maltézských psů" se
zachovaly až dodnes.Další prameny uvádějí, že byli obětováni bohům.Byli
chováni v panovnických sídlech starého Říma. Archeologické
museum v Namuru vlastní tři sošky maltézáčka z bílé pálené hlíny,
které byly nalezeny v hrobech římských dětí z 2.století n.l. v Roguéé
blízko Walcourtu. Jiné
historické prameny popisují malé dlouhosrsté psíky jako "válečné
psy". Byli vypouštěni mezi koně nepřátel a jako živé zbraně
útočili na jejich nohy a znemožňovali koním další pohyb. Jejich
dlouhá srst jim usnadňovala pohyb v hlubokém písku. Byli větší a těžší,
vážili kolem 8 až 12 kg. Předkové
tohoto psíka žili v pobřežních místech centrálního Středomoří,
kde hubili myši a krysy, které se houfně množily v přístavech, ve
skladištích a na lodích. Malí hedvábní
psíci se v dobách středověku rozšířili i do domů bohatých měšťanů.
Účastnili se prý i křižáckých
výprav. Historické prameny
uvádějí, že byli používání jako "ohřívací lahve" ve
studených ložnicích středověkých dam. Připisovaly
se jim léčivé vlastnosti. Byli
malováni slavnými malíři po boku krásných žen oné doby. |
|
Do skupiny bišonků
patří: bišonek kadeřavý, boloňáček, maltézáček, lvíček,
havanský psík a coton.
|
Které
plemeno je původní?
