Počátkem 70. let se v Německu a ve Velké Británii začal chov lvíčků slibně rozvíjet a to byla záruka, že populace lvíčků se bude dále rozšiřovat a zvětšovat. Chovatelé jezdili se svými lvíčky na výstavy a tam předváděli a ukazovali tehdy ještě velmi vzácné plemeno. V roce 1969 byl lvíček uveden v Guinessově knize rekordů jako nejvzácnější plemeno na světě. V tom roce jich bylo pouze 40. Lvíček zaujal mnohé chovatele i z dalších evropských zemí a ti dováželi lvíčky do svých chovatelských stanic. Lvíčci, kteří nastartovali chov i ve Skandinávii, pocházeli především z Německa a z Velké Británie, z chovatelských stanic von Livland, v.d. Büngener Heide, Cluneen a Littlecourt. S určitostí můžeme říct, že kterýkoliv dnešní lvíček kdekoliv na světě má původ z těchto chovů. 

První lvíčci přišli do Finska na počátku 70. let z Velké Británie. Za pár let následovaly importy i z jiných zemí Evropy, z Holandska, Belgie, Švédska a Norska. V roce 1974 dovezla paní Leena Hallfors (chovatelská stanice Gravebay´s) od paní Banks z Velké Británie psa Cluneen Baron Maximillian a fenu Cluneen Countess Glodagh. Později Toini a Mauri Koivupera importovali do své chovatelské stanice Tomakon Sjaco v. Agnietenhof z Holandska. Koncem 70. let nastartovaly svůj chov i další chovatelské stanice. Lvíčci se importovali z Německa (v.d. Büngener Heide) a opět z Velké Británie (Littlecourt). Chovatelé také jezdili krýt své feny do Švédska a Norska. Na počátku 80. let chovatelské stanice Angel Walley´s, Mäntynummi, Marisven a Chic Choix položily dobrý základ k velmi úspěšnému chovu.