|
ÚVODNÍ
CO JE NOVÉHO HISTORIE
A POČÁTKY CHOVU LVÍČEK
DNES SEZNAM STRÁNEK
|
 |
| Původ
a historie |
 |
| Teorie
o vzniku plemene |
| První zmínky o lvíčcích nebo lépe řečeno o malých psících se
lví úpravou pocházejí již od starých Egypťanů, Řeků
a Římanů. Oblast jižní Itálie byla později (11. až 13. století) významnou metropolí obchodu a zahraničních styků. Obchodovalo se s různým
zbožím, styky mezi Východem a Západem byly velmi živé. Obchodníci spolupracovali s obyvateli ostrovů ve Středozemním moři a dále s
Evropu, Dálným východem a Afrikou. Na lodích a ve výpravách bývala
často i různá zvířata a tedy i psi. Tak byli z Dálného východu
dovezeni do Středozemí i dávní předci dnešních lhasa apso a
tibetských teriérů. Tito psi se pak dále mísili s předky dlouhosrstých
pudlů (vodními psy), kteří žili ve Středomoří. Námořníci a obchodníci
rozšířili tento typ psa v celé oblasti Středomoří, kde se pak dále
tito psi nahodile křížili s místními psy - mediteránními bišonky. Psi malé velikosti byli
velmi populární a žádaní, nezabírali mnoho místa na lodích a nevyžadovali
mnoho potravy. Na jednotlivých ostrovech, nebo v dalších oblastech, se pak dále rozvíjel určitý
typ psa, například na ostrově Melita se tito psíci vyvinuli do podoby
malého bílého psíka s dlouhou rovnou hedvábnou srstí, dnes známého
jako maltézáček,
v okolí italského města Bologna se ustálil boloňáček
se srstí mléčnou a vločkovitou ... Lvíček se tedy zcela určitě
vyvíjel ve Středomoří a jeho cesta pak vedla i do severních oblastí
Evropy, do Německa, Francie a Nizozemska. Doufejme, že někdy v
budoucnosti nějaký
genetický výzkum o psech bude schopen přesně určit, jaké
plemeno pochází z jakých předků, a věřme, že odhalí i skutečné předky našeho milovaného
plemene. |
 |
| Lvíček
v umění |
| Stopy
lvíčků můžeme sledovat v uměleckých dílech po celé Evropě a to
již od 13. století. Lvíček byl vyobrazován na nástěnných kobercích
z Francie - nejznámější je nástěnný koberec Dáma s jednorožcem
(Lady and Unicorn) z přelomu 14. a 15. století. |
 |
| Lvíčka
spatříme na pracích řezbářů z Německa i na obrazech velikánů malířství
jako jsou Eyck, Birago, Cranach, Tiziano, Mostaert, Brueghel, Brouwer,
Vrancx, Coques a hlavně Dürer a
Goya. Významní malíři byli zváni ke
dvorům a stávali se dvorními malíři králů a vévodů. Šlechta se dávala
vymalovat na obrazy často se svými psy. Můžeme tedy podle obrazů
sledovat, kde se pravděpodobně v té době lvíčci nebo jim podobní psíci
vyskytovali. |
 |
| Albrecht
Dürer |
| Renesanční
německý malíř Albrecht Dürer
(1471 - 1528) tyto psíky
se lví úpravou velice miloval a s oblibou je maloval. Dochovaly se
jeho mnohé cenné studie.
Dürer byl dvorním malířem císaře Maximiliána a později i mladého
Karla V. |
|
 |
| Francisco
de Goya |
| Francisco
de Goya (1746 - 1828) se narodil v Zaragoze, ale už v mládí
pracoval v Madridu a brzy se stal módním portrétistou a dvorním malířem
rodiny španělského krále. Mezi nejznámější obrazy od tohoto španělského
velikána, kde najdeme typického lvíčka, patří podobizna
"Vévodkyně z Alby" z roku 1795 a "Mladá žena s
dopisem" z roku 1812 - 1814. |
|
 |
 |
 |
|
Na dalších našich stránkách Lvíček v
umění,
můžete vidět mnoho starých obrazů a uměleckých děl
v období od 13. po 19. stotetí,
kde je lvíček vyobrazen. Lvíčci na starých obrazech a kresbách jsou
vždy šťastní a veselí psíci s bohatou a vlnitou srstí upravenou do
lvího tvaru. |
 |
 |
| V knihách a encyklopediích |
| V roce
1555 Conrad Gessner napsal v „Histories Animalium“ (Historie zvířat)
první referenci o tomto plemeni. Lvíček byl začleněn do
skupiny psů z těchto časů pod různými názvy, ale obvykle jako
„lví pes“. Další názvy v závislosti na časovém období
byly Shoshundle, Gutchen Hund a Petit Chien de Lion. O plemeni byly zmínky
v mnoha knihách o psech nebo ve starých encyklopediích. Mezi
knihami, ve kterých můžeme nalézt lvíčka, jsou: „Dog Encyclopedia“
(Encyklopedie psů) od Hutchinsona, „New Book of the Dog“ (Nová kniha
psů ) od Cassella, Das Edlen Hundes, The Animal Kingdom (Království zvířat)
od profesora Gmelina a The Dog (Pes) z roku 1781. Francouzský
přírodovědec Buffon pojmenoval lvíčka jako "Bichon de Petit Chien
de Lion" (malý lví bišonek) a Francouzi se od té doby považují
za zemi původu tohoto plemene. V současné době se lvíček oficiálně
nazývá Petit Chien Lion, ale téměř na celém světě, i v anglicky
mluvících zemích, se obecně užívá německé slovo "löwchen"
("lowchen"),
což v překladu znamená "malý lev". Někde
se můžeme setkat i s názvem "little lion dog".V některých knihách
a encyklopediích se objevují zmínky o tom, že právě lvíček je předchůdcem
jiných plemen. Je tedy právě lvíček
původní? Lvíček (lví pes) časově předchází
pudla i bišona. Objevuje se to v několika významných encyklopediích
a dalších pracích od roku 1756. Také se uvádí, že lvíčci jsou předci
barbeta (dlouhosrstého pudla) a v ddřívějších klasifikacích
jsou předchůdci i vodního psa (Waterdog). Klasifikace bišona se začíná
objevovat až později. Časové linie naznačují, že lvíček už tedy
dříve existoval jako samostatné plemeno a ne jako pouhá odnož rodiny
bišonků. Je záhadou, proč se tedy v 19. století začalo plemeno vytrácet.
Jedním faktorem, který může vysvětlovat jeho zanikání, je i možnost,
že lvíček mohl sehrát úlohu ve vývoji toy pudla. V době,
kdy se lvíček stal velice vzácným, se začal objevovat toy pudl, jehož
popis se velice podobá lvíčkovi. Toy pudl se ustálil a lvíček se
stal kuriozitou už nebranou vážně a v mnoha případech byl považován
za vyhynulé plemeno. Byli lvíčci předky toy pudla? Existuje důvod věřit,
že lvíček byl včleněný do rodiny pudlů a sloužil jako základ psa,
který se nakonec proměnil na dnešního toy pudla? |
 |
| Téměř zapomenutí první chovatelé
|
| V 19. století choval lvíčky v Německu Dr. Walthier.
Ten uváděl, že plemeno se nazývá "leoninus" pouze
kvůli střihu, ne kvůli divoké lví povaze. |
 |
| Další
chovatel, o kterém víme, už skutečně sehrál úlohu ve lvíčkově
znovuzrození. Jmenoval se Maximillian de Coninck a žil v Belgii.Na přelomu 19. a 20. století choval a vystavoval lvíčky. Bylo to právě
v době,
kdy plemeno prodělávalo něco, co se dalo nazvat „posledním
pozdravem“. Už v roce 1897 k němu přišla Madame
Bennert, aby si pořídila svého prvního lvíčka. A to
byl začátek její celoživotní lásky ke lvíčkům. |
 |
| Další
málo známá
osoba, která měla také prsty ve znovuzrození
lvíčka byl profesor Kurt F. König ze Zootechnisches Institut
Rotenburg v Německu. Na přelomu
století shromažďoval lvíčky pro svůj genetický výzkum. Nazýval
tyto psy Kobold-Mascotts a
Kobold-Daumelinchen. On a jeho výzkum je spojován
s užíváním psů, kteří byli malí, extrémně houževnatí, zdraví a
odolní. Netoleroval bázlivé psy. Po shromáždění psů, kteří nejlépe
vyhovovali jeho výzkumnému cíli, uzavřel chovatelský program pro psy z vnějšku. |
 |
|
O mnoho desítek let později se Kurt König zkontaktoval s Madame
Bennert, která měla podíl na genetickém základu dnešních psů.
Madame Bennert a profesor König spolu
stanovili, že jejich psi pocházejí ze stejných předků a tak by je
mohli užívat v obou svých chovatelských programech. Dne 6.
prosince 1957 byla jeho černobílá fena Quinte (nar. 27. 10.
1956) převedena na Madame
Bennert a registrována v ALSH (Annexe Livre Saint-Hubert) registru jako Fgitane dne 11. června 1958. Bohužel
Fgitane byla jediný pes od pana Königa, který byl zapojený do chovatelského programu Madame
Bennert. Co se stalo dále s jeho psy není známo. |
 |
|
Pokračování:
Madame
Bennert |
 |
|
ÚVODNÍ
CO JE NOVÉHO HISTORIE
A POČÁTKY CHOVU LVÍČEK
DNES SEZNAM STRÁNEK
|
|
| lvicek@silesiancramer.com |
 |
|
|
© Copyright Silesian
Cramer 2000-2003 |
 |
|
|