Původ a historie plemene

ÚVODNÍ CO JE NOVÉHO HISTORIE A POČÁTKY CHOVU LVÍČEK DNES SEZNAM STRÁNEK

Původ a historie

Teorie o vzniku plemene

První zmínky o lvíčcích nebo lépe řečeno o malých psících se lví úpravou pocházejí již od starých Egypťanů, Řeků a Římanů. Oblast jižní Itálie byla později (11. až 13. století) významnou metropolí obchodu a zahraničních styků. Obchodovalo se s různým zbožím, styky mezi Východem a Západem byly velmi živé. Obchodníci spolupracovali s obyvateli ostrovů ve Středozemním moři a dále s Evropu, Dálným východem a Afrikou. Na lodích a ve výpravách bývala často i různá zvířata a tedy i psi. Tak byli z Dálného východu dovezeni do Středozemí i dávní předci dnešních lhasa apso a tibetských teriérů. Tito psi se pak dále mísili s předky dlouhosrstých pudlů (vodními psy), kteří žili ve Středomoří. Námořníci a obchodníci rozšířili tento typ psa v celé oblasti Středomoří, kde se pak dále tito psi nahodile křížili s místními psy - mediteránními bišonky. Psi malé velikosti byli velmi populární a žádaní, nezabírali mnoho místa na lodích a nevyžadovali mnoho potravy. Na jednotlivých ostrovech, nebo v dalších oblastech, se pak dále rozvíjel určitý typ psa, například na ostrově Melita se tito psíci vyvinuli do podoby malého bílého psíka s dlouhou rovnou hedvábnou srstí, dnes známého jako maltézáček, v okolí italského města Bologna se ustálil boloňáček se srstí mléčnou a vločkovitou ... Lvíček se tedy zcela určitě vyvíjel ve Středomoří a jeho cesta pak vedla i do severních oblastí Evropy, do Německa, Francie a Nizozemska. Doufejme, že někdy v budoucnosti nějaký genetický výzkum o psech bude schopen přesně určit, jaké plemeno pochází z jakých předků, a věřme, že odhalí i skutečné předky našeho milovaného plemene.

Lvíček v umění

Stopy lvíčků můžeme sledovat v uměleckých dílech po celé Evropě a to již od 13. století. Lvíček byl vyobrazován na nástěnných kobercích z Francie - nejznámější je nástěnný koberec Dáma s jednorožcem (Lady and Unicorn) z přelomu 14. a 15. století.

Dáma s jednorožcem (Francie - pozdní 14. století). Jeden ze série šesti nástěnných koberců reprezentuje Dámu s jednorožcem. Malý bílý pes (lvíček?) sedící na polštáři se objevuje na dvou z těchto nástěnných koberců.

Lvíčka spatříme na pracích řezbářů z Německa i na obrazech velikánů malířství jako jsou Eyck, Birago, Cranach, Tiziano, Mostaert, Brueghel, Brouwer, Vrancx, Coques a hlavně Dürer a Goya. Významní malíři byli zváni ke dvorům a stávali se dvorními malíři králů a vévodů. Šlechta se dávala vymalovat na obrazy často se svými psy. Můžeme tedy podle obrazů sledovat, kde se pravděpodobně v té době lvíčci nebo jim podobní psíci vyskytovali.

Lucas Cranach (1472 – 1553) Princezna Kateřina von Mecklenburg 1514

Lvíčka vlastnila princezna Kateřina von Mecklenburg v 16. století v Německu, lvíčci žili v 17. století v Itálii v nejbohatší a nejmocnější florentské rodině Medicejů.

Justus Sustermans (1597-1681, Itálie), studie pro portrét Anny de Medici - 1622

Albrecht Dürer

Renesanční německý malíř Albrecht Dürer (1471 - 1528) tyto psíky se lví úpravou velice miloval a s oblibou je maloval. Dochovaly se jeho mnohé cenné studie. Dürer byl dvorním malířem císaře Maximiliána a později i mladého Karla V.

detail z dřevorytu s náboženskou tématikou - kolem roku 1500

Francisco de Goya

Francisco de Goya (1746 - 1828) se narodil v Zaragoze, ale už v mládí pracoval v Madridu a brzy se stal módním portrétistou a dvorním malířem rodiny španělského krále. Mezi nejznámější obrazy od tohoto španělského velikána, kde najdeme typického lvíčka, patří podobizna "Vévodkyně z Alby" z roku 1795 a "Mladá žena s dopisem" z roku 1812 - 1814.

Na dalších našich stránkách Lvíček v umění, můžete vidět mnoho starých obrazů a uměleckých děl v období od 13. po 19. stotetí, kde je lvíček vyobrazen. Lvíčci na starých obrazech a kresbách jsou vždy šťastní a veselí psíci s bohatou a vlnitou srstí upravenou do lvího tvaru.

V knihách a encyklopediích

V roce 1555 Conrad Gessner napsal v „Histories Animalium“ (Historie zvířat) první referenci o tomto plemeni. Lvíček byl začleněn do skupiny psů z těchto časů pod různými názvy, ale obvykle jako „lví pes“. Další názvy v závislosti na časovém období byly Shoshundle, Gutchen Hund a Petit Chien de Lion. O plemeni byly zmínky v mnoha knihách o psech nebo ve starých encyklopediích. Mezi knihami, ve kterých můžeme nalézt lvíčka, jsou: „Dog Encyclopedia“ (Encyklopedie psů) od Hutchinsona, „New Book of the Dog“ (Nová kniha psů ) od Cassella, Das Edlen Hundes, The Animal Kingdom (Království zvířat) od profesora Gmelina a The Dog (Pes) z roku 1781. Francouzský přírodovědec Buffon pojmenoval lvíčka jako "Bichon de Petit Chien de Lion" (malý lví bišonek) a Francouzi se od té doby považují za zemi původu tohoto plemene. V současné době se lvíček oficiálně nazývá Petit Chien Lion, ale téměř na celém světě, i v anglicky mluvících zemích, se obecně užívá německé slovo "löwchen" ("lowchen"), což v překladu znamená "malý lev". Někde se můžeme setkat i s názvem "little lion dog".V některých knihách a encyklopediích se objevují zmínky o tom, že právě lvíček je předchůdcem jiných plemen. Je tedy právě lvíček původní? Lvíček (lví pes) časově předchází pudla i bišona. Objevuje se to v několika významných encyklopediích a dalších pracích od roku 1756. Také se uvádí, že lvíčci jsou předci barbeta (dlouhosrstého pudla) a v ddřívějších klasifikacích jsou předchůdci i vodního psa (Waterdog). Klasifikace bišona se začíná objevovat až později. Časové linie naznačují, že lvíček už tedy dříve existoval jako samostatné plemeno a ne jako pouhá odnož rodiny bišonků. Je záhadou, proč se tedy v 19. století začalo plemeno vytrácet. Jedním faktorem, který může vysvětlovat jeho zanikání, je i možnost, že lvíček mohl sehrát úlohu ve vývoji toy pudla. V době, kdy se lvíček stal velice vzácným, se začal objevovat toy pudl, jehož popis se velice podobá lvíčkovi. Toy pudl se ustálil a lvíček se stal kuriozitou už nebranou vážně a v mnoha případech byl považován za vyhynulé plemeno. Byli lvíčci předky toy pudla? Existuje důvod věřit, že lvíček byl včleněný do rodiny pudlů a sloužil jako základ psa, který se nakonec proměnil na dnešního toy pudla?

Téměř zapomenutí první chovatelé

V 19. století choval lvíčky v Německu Dr. Walthier. Ten uváděl, že plemeno se nazývá "leoninus" pouze kvůli střihu, ne kvůli divoké lví povaze.

Další chovatel, o kterém víme, už skutečně sehrál úlohu ve lvíčkově znovuzrození. Jmenoval se Maximillian de Coninck a žil v Belgii.Na přelomu 19. a 20. století choval a vystavoval lvíčky. Bylo to právě v době, kdy plemeno prodělávalo něco, co se dalo nazvat „posledním pozdravem“. Už v roce 1897 k němu přišla Madame Bennert, aby si pořídila svého prvního lvíčka. A to byl začátek její celoživotní lásky ke lvíčkům.

Další málo známá osoba, která měla také prsty ve znovuzrození lvíčka byl profesor Kurt F. König ze Zootechnisches Institut Rotenburg v Německu. Na přelomu století shromažďoval lvíčky pro svůj genetický výzkum. Nazýval tyto psy Kobold-Mascotts a Kobold-Daumelinchen. On a jeho výzkum je spojován s užíváním psů, kteří byli malí, extrémně houževnatí, zdraví a odolní. Netoleroval bázlivé psy. Po shromáždění psů, kteří nejlépe vyhovovali jeho výzkumnému cíli, uzavřel chovatelský program pro psy z vnějšku.

O mnoho desítek let později se Kurt König zkontaktoval s Madame Bennert, která měla podíl na genetickém základu dnešních psů. Madame Bennert a profesor König spolu stanovili, že jejich psi pocházejí ze stejných předků a tak by je mohli užívat v obou svých chovatelských programech. Dne 6. prosince 1957 byla jeho černobílá fena Quinte (nar. 27. 10. 1956) převedena na Madame Bennert a registrována v ALSH (Annexe Livre Saint-Hubert) registru jako Fgitane dne 11. června 1958. Bohužel Fgitane byla jediný pes od pana Königa, který byl zapojený do chovatelského programu Madame Bennert. Co se stalo dále s jeho psy není známo.

Pokračování: Madame Bennert

ÚVODNÍ CO JE NOVÉHO HISTORIE A POČÁTKY CHOVU LVÍČEK DNES SEZNAM STRÁNEK

lvicek@silesiancramer.com