Lvíček - nenáročný pes pro náročné lidi

První zmínky o lvíčcích nebo lépe řečeno o malých psících se lví úpravou pocházejí již od starých Egypťanů, Řeků a Římanů.
Oblast jižní Itálie byla později (11. až 13. století) významnou metropolí obchodu a zahraničních styků. Obchodovalo se s různým zbožím, styky mezi Východem a Západem byly velmi živé. Obchodníci spolupracovali s obyvateli ostrovů ve Středozemním moři a dále s Evropu, Dálným východem a Afrikou. Na lodích a ve výpravách bývala často i různá zvířata a tedy i psi. Tak byli z Dálného východu dovezeni do Středozemí i dávní předci dnešních lhasa apso a tibetských teriérů. Tito psi se pak dále mísili s předky dlouhosrstých pudlů (vodními psy), kteří žili ve Středomoří. Námořníci a obchodníci rozšířili tento typ psa v celé oblasti Středomoří, kde se pak dále tito psi nahodile křížili s místními psy - mediteránními bišonky.

Psi malé velikosti byli velmi populární a žádaní, nezabírali mnoho místa na lodích a nevyžadovali mnoho potravy. Na jednotlivých ostrovech, nebo v dalších oblastech, se pak dále rozvíjel určitý typ psa.

Dnes známe 6, respektive 7, samostatných plemen bišonků, kteří pocházející z těchto malých hedvábných středomořských psíků. Cílený čistokrevný chov těchto jednotlivých plemen začal většinou až v období po 1. světové válce nebo i později.

Maltese (maltézáček)
Maltézáček se vyvinul pravděpodobně na ostrově Melita do podoby malého bílého psíka s dlouhou rovnou hedvábnou srstí.

Bichon Havanais (havanský bišonek)
Vznikl na Kubě ze staršího typu, známého jako blanqvito de la Habana. Havanský psík byl chován a zbožňován v honosných domech aristokratických Kubánců po celé 18. a 19.století. Na přelomu 20. století došlo ke změně módy, zálib, zájmů a vlivů, takže havanský bišonek zmizel z přepychových vil, ale byl přijat v mnohem skromnějších domech. Přesto chov na Kubě pokračoval po celé 20. století a bišonek jako mazlíček zůstal oblíbeným psem kubánských rodin.

Bichon a poil frisé (bišonek kadeřavý)
Bišonek kadeřavý se vyvíjel v okolí Paříže a jeho předkové byli miláčky francouzských šlechticů a šlechtičen až do doby Francouzské revoluce.

Bolognese (boloňáček)
V okolí italského města Bologna se ustálil boloňáček se srstí mléčnou a vločkovitou.

Coton de Tuléar (kotonek)
Původním domovem předků psíka dnes známého jako Coton de Tuleár byl malebný a záhadami opředený Madagaskar poblíž východního pobřeží Afriky. Jedna z legend vypráví o malých bílých psech, kteří pluli na pirátské lodi a ta ztroskotala u břehu Madagaskaru. Jediní, kdo katastrofu přežili, byl párek těchto psů. Doplavali až na jižní část ostrova do okolí města Tuléar (Toliary). Jejich srst byla jemná a tolik se podobala bavlníkovému chmýří, že jim domorodci začali říkat Cotoni. Zpráva o roztomilém stvoření dorazila i na královský dvůr a tak se cotonek ocitl v královských komnatách. Všechny očaroval svým důvtipem a šarmem. Ze dne na den se stal z tuláka královský pes. První ze zemí kam se cotonek z Madagaskaru dostal byla Francie i tady si získal řadu příznivců a v roce 1971 byl uznán jako Madagaskarské plemeno.

Barevný Boloňský psík - Bolonka Cvetna - plemeno dosud neuznané FCI. Někteří autoři hovoří o tom, že bolonka cvetna vznikla v tehdejším Leningradu.

Petit chien lion (lvíček).
Lvíček se tedy zcela určitě vyvíjel ve Středomoří a jeho cesta pak vedla i do severních oblastí Evropy, do Německa, Francie a Nizozemska.

Doufejme, že někdy v budoucnosti nějaký genetický výzkum o psech bude schopen přesně určit, jaké plemeno pochází z jakých předků, a věřme, že odhalí i skutečné předky našeho milovaného plemene.

Části textů a fotografie čerpány z
Maltese
Havanský psík
Bichon
Bolonka cvetna
Coton
Bolognese
Petit chien lion